Byl jednou jeden student, říkejme mu třeba Honza. Ten měl napsat seminární práci, jejíž součástí bude i návrh výzkumného šetření. Vlastně to měla být taková malá příprava na bakalářku. Honza se rozhodl pro téma Úloha vychovatele v dětském domově, kde chtěl zúročit své znalosti z oblasti aktivního naslouchání. S přiměřeným nadšením vše sepsal, ale vyučující mu práci vrátil. A pak znovu. A ještě znovu. Honzovi se totiž nedařilo téma uchopit a správně naformulovat výzkumné otázky.

Kde se stala chyba? Takhle vypadal Honzův cíl výzkumného šetření: „Budu zjišťovat, zda se vychovatelé v dětském domově zajímají o problémy a starosti dětí. Zda děti mají vůbec důvěru se s problémem svěřit a jestli vychovatelé jejich trápením a těžkostem aktivně naslouchají. Jestli jim s řešením problémů pomáhají.”

Všiml sis nějakého cíle? Rozumím tomu, co chce Honza zjistit. Ale nevidím jasně formulovaný cíl. Honza popisuje cestu k cíli (co bude zjišťovat), ale už se nedozvíme, k čemu mu zjištěné informace budou, tedy kam chce dojít a proč by mu v tom právě tyto informace měly pomoci. Chybí mu hlavní výzkumná otázka (HVO), na kterou by chtěl v práci odpovědět. Jak si zúžit téma a definovat HVO najdeš ve článku Kudy k cíli, nyní zpět k výzkumným otázkám 😉

Honza se chtěl zaměřit na to, zda vychovatelé aktivně naslouchají problémům dětí a stanovil si tyto otázky:

* Vyslechnou vychovatelé problémy dětí?
* Věnují vyslechnutí problému dostatek času?
* Jsou vychovatelé při diskusi trpěliví?
* Pomáhají vychovatelé dětem s řešením problémů?

Tyto otázky by se hodily spíše do dotazníku, protože jsou uzavřené (odpovídáme na ně ano/ne). Pro tento typ výzkumu je ale vhodné použít např. polostrukturovaný rozhovor, kde je nutné formulovat otázky otevřeně, abychom se toho co nejvíce dozvěděli.

Další Honzův pokus tedy vypadal takto:
* Jaké máš pocity z povídání s vychovatelem?
* S jakými problémy se vychovateli svěřuješ?
* Jak ti utíká čas, když si povídáte?
* Jaký je jeho zájem o tvůj příběh?
* Když vyprávíš o svém trápení, co při tom vychovatel dělá, jak se chová?
* Kolik ti věnuje času?
* Jak a čím by ti mohl pomoct?
* Pomáhá vychovatel s řešením tvého problému?
* Povídej, čím a jak ti vychovatel pomůže s tvým problémem?

To vypadá mnohem lépe, že? Ale! Honza měl vyučujícímu zaslat výzkumné otázky, tedy otázky, které definují to, co chce na konci zjistit. Jde spíše o tematické otázky obecnějšího charakteru. Otázky, které formuloval Honza, jsou velmi konkrétní dotazy na respondenty a mohou být tedy použity v rámci rozhovoru. Nikoli jako výzkumné otázky.

Abychom mohli definovat výzkumné otázky, potřebujeme si nejprve dobře vydefinovat téma a stanovit HVO. Když jsme s Honzou oblast rozklíčovali více do hloubky, rozhodli jsme se zaměřit pozornost na komunikaci vychovatelů s dětmi. Proto jsme si stanovili otázku: Jakým způsobem komunikují vychovatelé s dětmi v dětském domově? Honzovo původní téma, aktivní naslouchání, je tedy jen malou částí toho celého. V rámci tématu jsme se pak ptali, co vše je součástí komunikace a vydefinovali klíčové oblasti Honzova dotazování včetně návrhu výzkumných otázek:

→ emoce: Jaké emoce a pocity prožívají děti při komunikaci s vychovatelem? 

→ obsah: Jaká jsou témata společných konverzací? (Řeší se pouze povrchní témata a škola, nebo se děti svěřují se svými trápeními, ..)

→ forma: Jaké formy komunikace vychovatelé používají? Jakým způsobem tyto formy vyhovují dětem?

→ naplnění potřeb: Jaké potřeby mají děti v rámci komunikace s vychovateli?(např. porozumění, důvěra, pozornost, ..) Jakým způsobem se daří vychovatelům tyto potřeby plnit?

Toto určitě není finální verze. Spíše inspirace, jak nad tím uvažovat, co výzkumná otázka je, co není a jak ji tvořit. Pokud se trápíte s něčím podobným a chtěli byste to se mnou probrat, domluvme se na individuální konzultaci. Pokud vás zajímají spíše obecné principy pro psaní práce, zkuste některý z mých kurzů.